DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 22.03.2011 15:54:40 

Cavalier King Charles Spaniel

Historie / History

King Charles Spaniel

V druhé polovině 17.století vytvořil anglický malíř Henry Danckerts slavný Ananasový obraz, zachycující krále Karla II. (1660 – 1685) s tehdy nevídaným plodem v ruce a se dvěma malými, bohatě osrstěnými psíky. Právě po tomto králi dostali psíci své jméno, neboť jejich početná družina měla volný přístup do Whitehallu, Hampton Courtu i do ostatních královských paláců. Pohled do světových galerií ukazuje, že tento typ psíků byl oblíben už dlouho předtím: dělají společnost Tizianově Urbinské Venuši, Markétě z Alois na obraze F. Clouta, španělskému princi Filipovi na portrétu Valasquezově, francouzskému králi Ludvíku XIV. na plátně Largillierově, a dokonce i slavné madame Pompadour, kterou portrétoval Boucher. Jak je patrné, vyskytovali se na britských ostrovech i na kontinentu. Někteří více připomínali pozdější king Charles španěly, jiní spíše kontinentálního španěla – motýlka.

                                                 

Do Británie se dostali z původní oblasti rozšíření všech španělů – ze Středomoří. Pouze není zcela jasné, zda již v miniaturizované podobě, či zda k ustálení do dnes známé podoby došlo až na ostrovech v důsledku místního chovatelského úsilí. Vyobrazení z 19. století, včetně v prní anglické kynologické publikaci Sydenhame Edwarde Cynographia Britannica z roku 1801, představují king Charles španěly ještě jako typy srovnatelné například se současným křepelákem nebo bretaňským ohařem. Bez zajímavosti není ani fakt, že i pekingský palácový psík byl ještě počátkem 20.století nazýván v české odborné literatuře „křepeláček“. Zároveň však byli kingové považováni za příbuzné nebo dokonce přímé potomky japanchinů. Fuchs před sto lety uvedl, že Karel II.zkřížil „domácí španělovité křepeláčky s importovanými japonskými chiny“, a podotýká, že se jich používá k honbě na křepelky a koroptve se znamenitým výsledkem. Ačkoli to vypadá při pohledu na dnešní jemné společenské psíky nepravděpodobně, jde o potomky regulerních loveckých španělů. Ještě v polovině 19.století byli malí španělé v Anglii běžně používáni k lovu jako slídiči a jejich vzhled nebyl zdaleka tak jednotný a vyhraněný jako později. Rozlišit ostrovní španěly od kontinentálních nebylo prakticky možné. Situace se začíná výrazněji měnit až od poloviny 19. století, kdy se do módy dostávají malí španělé s typycky kulatou hlavou, zkrácenou čenichovou partií a nepoměrně velkýma očima. Tedy přesně takoví, jací podle názoru chovatelů loveckých španělů mezi jejich psy vůbec nepatřili. Angličtí toy španělé jsou dnes reprezentováni dvěma samostatnými plemeny, king Charles a kavalír king Charles – liší se kromě velikosti v podstatě jen tvarem, délkou čenichové partie. Současné barevné variety byly ještě do dvacátých let minulého století uváděny jako samostatné druhy, vedle king Charles tedy ruby-španěl, blenheim-španěl a prince-Charles španěl.

 

King Charles I. a jeho Spanielové             

Kavalír King Charles Spaniel a King Charles Spaniel 

Toto plemeno, v němž laici často neprávem hledají některého z moderně přešlechtěných loveckých španělů, má velmi dlouhou historii.

Už v 17. století píší kronikáři o malých psících, kteří u krále Karla I. (1600-1649) dosáhli takové oblíbenosti, že vydal zákon, podle kterého se psu King Charles španělu nesmí uzavírat žádné dveře veřejné budovy v celém království. Již o mnoho dříve se však malí psíci pohybovali po dvoře Alžběty I. (1533-1603) i její sokyně Marie Stuartovny (1542-1587). Vzpomínku na své příznivce Karla I. a jeho syna Karla II. (1630-1685) si malí španělé nesou dodnes ve svém jménu King Charles Spaniel.
Objevovali se na obrazech Anthonise van Dycka (1599-1641), (Tři děti anglického krále Karla I ), Henry Danckertse (Ananasový obraz) a dalších umělců.

Do poloviny 19. století se tito španělé používali i jako slídiči. Potom přišli do módy psi s kulatou hlavou, po vzoru japonských chinů a snad i podle vyprávění o velmi vzácných pekingských palácových psících. Zřejmě přirozeným výběrem byl vyšlechtěn psík malého vzrůstu a krátkého čumáčku.

Po první světové válce američan Roswell Eldridge procestoval Anglii při hledání malého španěla krále Karla. Naději mu dali chovatelé, kteří přiznali, že ve vrzích se objevují štěňata s dlouhými nosy, která jsou však, protože neodpovídají plemennému typu, odstraňována.
Eldridge tedy vyhlásil ceny ve výši 25 liber (což byla tehdy docela pěkná suma) pro tři nejlepší malé španěly starého typu. Obnova plemene byla zahájena. V roce 1928 byl v Anglii založen klub Cavalier King Charles Spaniels (původní jméno už bylo obsazeno) a v roce 1945 bylo toto staronové plemeno uznáno Kennel clubem.

Dnešní kavalír či king je vynikajícím plemenem, jehož společensko-sportovní ladění umožňuje chov tohoto psa i v městských podmínkách. Jeho temperamentní a živá povaha vyniká nejen při procházkách v přírodě, kdy nikoho nenechává na pochybách, že byl (a je) slídičem, ale jeho upřímnou radost z pohybu lze zúročit např. při agility.  
I přes svůj společenský půvab není tento španěl žádná fajnovka - miluje vodu a v zimě sníh. Proti loveckým plemenům je však daleko ovladatelnější a ačkoli s oblibou s čenichem u země stopuje, neloví a neodbíhá daleko od pána.
Kavalír a king je vděčným členem své lidské smečky. Rychle se učí čistotnosti, řádu rodiny, ve které žije, se dokáže rychle přizpůsobit. Dovede si získat srdce dospělých a miluje děti, je vynikajícím a oddaným společníkem, který svým elegantním vzhledem upoutá a potěší i nepejskaře.
Každou návštěvu s nadšením vítá - je velice společenský a nekonfliktní i vůči jiným psům a zvířatům. Jeho vyvážená, přátelská povaha ho předurčuje jako společníka i pro děti a starší majitele.

 

Jsou přípustné čtyři barevné kombinace:

BLENHEIM: na perlově bílém základu jsou rovnoměrně rozloženy sytě kaštanové znaky, oči a uši jsou zasazeny v kaštanové skvrně; ceněná je tzv. korunka na temeni  

 

BLACK AND TAN: základní barva je sytá černá, doplněná kaštanovými znaky nad očima, na lících, na vnitřní straně uší, na hrudi, na nohách a pod ocasem


RUBY: mahagonově zbarvený pes bez bílých znaků 

TRICOLOUR: ohraničené černé a bílé plochy, bílé jsou nohy, čumáček a náprsenka; kaštanové znaky nad očima, pod ocasem, na lících a vnitřní straně uší